Robert Křesťan — Víla
Jde po skosený trávě
a jde tak, jak se to píše
s větrem v zádech, s kytkou v hlavě
důstojně a tiše
a z polí slítají se ptáci
a každej z nich jí věří
a ona se pak vrací
a má v rukou jejich peří
Je to můj člověk
s hlavou v kříži
umírající v horku
můj plakát na refýži
i má socha u New Yorku
je to můj voják beze jména
i ten parník v ústí Něvy
je to jediná má žena
jenže ta, která to neví
Místo k ní však mířím někam
kde je ten, co se tak vzteká
že ta hrůza, kterou čekám
není ta, která mě čeká
Ten můj pocit nemá hranic
ta má víra bez rezervy
že už nezmůžu se na nic
ani na pevný nervy
natož na nějakou vílu
a že už nevím vo co kráčí
třeba nemám sílu
a třeba mi to stačí...
About
Stránky spáchal Václav Vracovský v letech 2006 až 2007. Obsahují mnou oblíbené texty od různých autorů, které se mi podařilo vydolovat z hlubin paměti za dlouhých nočních i jiných služeb. Pokud je v textu nějaká drobná chyba tak sorry, psal jsem to z hlavy :-)vaclavvracovsky@centrum.cz www.pillowfight.cz