Robert Křesťan — Tanečnice
Převrhlá židle jako symbol času
v nočním baru a pak holé nic
jen v rohu si flitry vyčesává z vlasů
poslední z tanečnic
jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani
i ten klobouk mám dnes naposled
dám si ho do týla a koukám na ni
jak šminkou obelhává svět
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc, nedopitou a nedokončenou
Bere si tašku moje balerína
v ní jen klíč a láhev od piva
porovná židle a pak pozhasíná
a potichu se usmívá
otvírám dveře, brzkým rozetměním
se pak rozmařile nechám vést
toho, kdo zvítězí nad pokušením
čeká nebe plné jitřních hvězd
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc, nedopitou a nedokončenou
Severní vítr metá svoje kouzla
na mém vlnolamu v Tortuze
do mého nitra právě tiše vklouzla
jedna polonahá iluze
kdesi v mé duši tančí tanečnice
možná odvážněji než bych chtěl
odráží od břehů má plachetnice
a říkejte mi Ismael
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc, nedopitou a nedokončenou
About
Stránky spáchal Václav Vracovský v letech 2006 až 2007. Obsahují mnou oblíbené texty od různých autorů, které se mi podařilo vydolovat z hlubin paměti za dlouhých nočních i jiných služeb. Pokud je v textu nějaká drobná chyba tak sorry, psal jsem to z hlavy :-)vaclavvracovsky@centrum.cz www.pillowfight.cz