Jak utopence do láku
mě uskladnili v činžáku
kde ještě Kolben s Daňkem pivo pil
a pak se tu čas zastavil
Tak stojím na mém poschodí
kam nikdy nikdo nechodí
když náhle toto-co to je?
smích z vedlejšího pokoje
Spíš bych tu čekal kurděje
ne že se někdo zasměje
a nadto smíchem mladých vran
tak nahlas a tak bez zábran
Kdo komu a co vypráví
mně dělá díru do hlavy
jak slonům dum-dum náboje
smích z vedlejšího pokoje
Někdo byl možná ohrožen
a pak se z toho dostal ven
a teďka říká: "Řeknu ti,
všechno se v dobré obrátí."
Komu ta stěna skrývá tvář?
Je to mág? Básník? Velrybář?
Rozhodně ten, kdo nechce klid;
ten, kterým vždycky chtěl jsem být
Ach kde jsou mé sny bez hranic?
Dneska jsem rád že můžu říct
kde nebylo nic něco je—
smích z vedlejšího pokoje
Ten vedle snad řek: "Mám tě rád."
a jí se nechce zaplakat
chce se jí sukni roztočit
a smát se, rudnout, víno pít...
A věřit jeho příběhům
krucinál, to je divnej dům
mě škrtí jako obojek
že za zdí nejsou pokoje
za mou zdí nejsou pokoje
za mou zdí nejsou totiž pokoje...