Žíznivě pil, pak bláto si smýval
když k louži se shýb
jenže nesmyl si krev, ta prýštila z rány
v boku chvěl se šíp
z boku čouhal šíp, jak vodorovný vykřičník
tak povídám, ty musíš být
ten Sebastian
Jsi Sebastian, hle - mučedník pravdy,
co stále ved svou
tos to dopracoval, žes opravoval
bližní, kteří lžou
jó, lidi lžou, nic nenaděláš tu holt
kdo pravdě přál, ten krvácel
co svět světem stál
Jsi plný ran, jak ve smetí džbán
jsi řešetem šrámů a děr
obět zvůle, lží a bázně okolí
jsi plný ran, sesutá stráň
nechceš mi doufám teď říct,
že tě zásah šípu zášti
nebolí...
Pár zranění mám, to nehodlám popřít
on s úsměvem dí
co však zmůže šíp, když máš jednou pravdu
čerpáš víru z ní
bereš sílu z ní, a nepodléháš násilí
kdo pravdě přál, ten zvítězil
co svět světem stál
Jsem plný ran, jak prastarý džbán
jsem řešetem šrámů a děr
věčně bývám terčem lání okolí
jsem plný ran, já Sebastian
přesto chci vážně ti říct,
že mě zásah šípu zášti
nebolí...
Co svět světem stál,
mě nechyběl smích