Nekonečně jednotvárně
se životem v zastavárně
dokolečka honíme svůj stín
trpělivě posloucháme
věci který dávno známe
občas klínem vyrazíme klín
V ruce láhev nedopitá
znova se nasadí
kolem vládne realita
ta je v nás a my v ní
Pereme se s velkým městem
někdy slovem, jindy gestem
nad střechami občas práskne bič
všímáme si jak čas letí
přitom jsme jen velký děti
v prázdný kapse těžko najdem klíč
V ruce láhev nedopitá
znova se nasadí
kolem vládne realita
ta je v nás a my v ní
Nekonečně jednotvárně
trpělivě, ale marně
dokolečka vyrážíme klín...