Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor
je bílý krokodýl a medvěd a liška
a kamenní trilobiti
chodí se tam jen tak co noha nohu mine
abys viděl jak ten život plyne
jaké je to všechno pomíjivé živobití
pak vyjdeš do parku a celou noc se touláš noční Opavou
a opájíš se představou jaké to bude v ráji
V pět třicet pět, jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup, dveře se zavírají
Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku
ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu
a utopence k tomu
na politém stole na ubruse píšeš
svou rýmovanou Odysseu nežli příjde někdo,
abys šel už domů
jenže není žádné doma, jako není žádné venku,není žádné venku,
to jsou jenom slova která obrátit se dle libosti dají
V pět třicet pět, jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup, dveře se zavírají
Možná si k tobě někdo přisedne a možná to bude muž
který osobně znal Egypťana Sinuheta
dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy
rytmus metronomu, který tady klepe od počátku světa
nebyli jsme, nebudem, nebyli jsme, nebudem, a co budem až nebudem?
jen navezená mrva v Boží stáji
V pět třicet pět, jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup, dveře se zavírají
Žena doma pláče a děti doma pláčí, pes potřebuje venčit
a stát potřebuje daň z přidané hodnoty
a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstříháváš
pondělí, úterý, středy, čtvrtky, pátky, soboty
v neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu
kterou tam pro tebe už mají
V pět třicet pět, jednou z pravidelných linek
sedm zastávek do Kateřinek
ukončete nástup, dveře se zavírají