Je to tejden, možná víc
divoký jsou stráně hor
kde kytky už mi rostou z plic
a vzteklý řeky chtěj můj vor
víla mi říká—jdi už spát
a já jí—to nejde bez tý,
co tu není se mnou
Je to tejden, možná víc
zmatený jsou stránky knih
kde polárníci zřítelnic
si rozpouštějí led a sníh
víla mi říka—jdi si číst
a já jí—to nejde bez tý,
co tu není se mnou
Já vím, že sejdem se zas, unaveni stářím
kde žádnej dalekohled nezbejvá
a sny že jsou se jenom tváří
já vím, a stejně je to k zešílení těžký
když volám z boudy tichem zasklený
že rád se vrátím, třeba pěšky
Je to tejden, možná víc
košile si teskně lžou
že budou čistý jako dřív
a nitě nikam nepůjdou
víla mi říká—zůstaň zlej
a já jí—to nejde bez tý,
co tu není se mnou
Já vím, že sejdem se zas, unaveni stářím
kde žádnej dalekohled nezbejvá
a sny že jsou se jenom tváří
já vím, a stejně je to k zešílení těžký
když volám z boudy tichem zasklený
že rád se vrátím, třeba pěšky