Povídá mi ta moje, prej dej si bacha
a narovná si pásek z hadiny
jestli prej se někdy dotknu ňákejch bab
hubu že mi rozvalí
a za pár minut nato zvoní brácha
a za ním nějaký vzdušný holčiny
jestli prej s nim nevobjedu nejsem chlap
těchle osm Mařen z Magdaly
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej "Dej sem..."
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí
tančí, a strop je houští kastaňet
a přitom tiše šeptá poklopec
tu velikou lež jako věž
jen se směju, ale stejně mi to vadí
a ptám se matko, no kolik je mi vlastně let ?
říká právem, no to už není moje věc
voblíkni se nastydneš
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej "Dej sem..."
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
Mám rád každýho a milován jsem všemi
a s vojskem sobě rovných překročím
všechny meze, všechny zákony a cíle
všechno dobrý, všechno zlý si ochočím
jen ať znějí zvony na nahatý zemi
ať světlomety perou do očí
ať každej ví, že přišla moje chvíle
ať to každej ví a chystá obročí
Slyším, někde snad se stala chyba
někdo zalhal, někdo zapoměl, či spal
bylo horko, nebo možná velkej mráz
a někdo ukrad peřinu
víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba
a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal
bude ráno, a ty říkáš dej mi čas
a já nemám ani vteřinu
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej "Dej sem..."
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
jenom tak ňákej ostrov
jenom tak ňákej ostrov