V zahradě pod vrbou smuteční
seděli tiše jak pěna
tři andělé, dva byli skuteční
třetí byla moje žena
Přisednout neměl jsem odvahu
mlčeli patrně o mě
duši mám čistou jak podlahu
po plese v Národním domě
Určitě skončili u cifer
sčítajíc všechny mé hříchy
až si to přebere Lucifer
nejspíš se potrhá smíchy
Obloha zčernala sazemi
z komínů vesmírných lodí
dokud jsou andělé na zemi
nic zlého se nepřihodí